Proč už nepracuji ve Spořce

V listopadu 2015 jsem po 8 letech a 9 měsících ukončil svůj pracovní poměr ve Spořce. Říká se, že do nové práce jdete kvůli penězům a ze staré práce odcházíte kvůli šéfům. A je to pravda. Minulý rok jsem ještě touto dobou vedl menší tým, který se zbýval business analýzou (sběr, analýza a dokumentace business požadavků na informační systémy). Jistě nic není nikdy ideální, ale náplň mé  práce se k tomu ideálu hodně blížila. Na konci května přišla  změna k horšímu a to ve všech parametrech:

• Tým byl zrušen a já byl přeložen (spolu s jedním kolegou) do jiného odboru.
• V souvislosti s tím jsem byl přesunut z klidné kanceláře do rušného "open space".
• Náplň mé práce se změnila a přestala dávat jakýkoliv rozumný smysl vyjma toho, že jsem stále dostával svůj plat.
• Vedoucí odboru (moje nová nadřízená) byla ambiciózní, ale naprosto neschopná ve všech směrech. Kromě udržování dobrých vztahů s ředitelem úseku a udržováním stálého chaosu ve svém miniodboru čítajícm 7 lidí, se díky probíhajícímu těhotenství nestihla věnovat už ničemu.

Zhruba do konce srpna jsem doufal v obrat k lepšímu. Třeba někomu bude moje práce třeba chybět... V původním odboru si ale podávala ruku neschopnost s hloupostí (zdravím Gábinu a Karla!) a nový ředitel odboru už  měl vymyšlené robusní řešení, spočívající v brigádníkovi a kolegyni na poloviční úvazek, která se právě vrátila z mateřské dovolené. A tak jsem koncem listopadu ukončil pracovní poměr a vydal se dál...