Seskok

Dnes jsem absolvoval svůj první parašutistický seskok ze zhruba 1500 m na letišti v Dlouhé Lhotě u Příbramy.

Jelikož se nejednalo o tandemový seskok, ale zcela samostatný skok, skoku předcházelo školení. Řízení padáku je v zásadě jednoduché. V příslušné výšce instruktor zahákne lano, vydá pokyn, parašutista se připraví a skočí. Následně se do tří vteřin otevře padák.

Pokud se padák neotevře, nebo se zamotá, je třeba ho odhodit a použít záložní padák. Odhození se děje vytažením červeného táhla, které je po pravé straně. Při odhození hlavního padáku by mělo automaticky dojít k otevření záložního padáku. Pro jistotu je ale vlevo kovové táhlo, které otvírá záložní padák. Navíc se záložní padák automaticky otevře v případě, že je parašutista 300 metrů nad zemí a nemá bezpečnou sestupovou rychlost. Z hlediska možných závad se toho ve vzduchu moc řešit nedá, pouze závity, kdy jsou šnůry zamotané do sebe vlivem otáčení parašutisty oproti padáku při seskoku.

Po výskoku si tedy parašutista zkontroluje, zda se padák otevřel, zkontroluje vizuálně svoje okolí (aby do někoho nenarazil) a jde se na létání. Padák je potřeba odbrzdit, aby nabral dopřednou rychlost. To se děje zatažením za tzv. řidičky. Pak už se padák řídí snadno, otáčí se na tu stranu, kde parašutista zatáhl za řidičku. Ve výšce 500 m se jde na přistání. Padák se nasměruje na nějakou vhodnou plochu bez překážek, ideálně proti větru. Zhruba 2 metry nad zemí parašutista stáhne obě řidičky dolů, čímž padák zastaví a bezpečně přistane. Vše řídí instruktor vysílačkou, takže se není čeho bát.

Tolik tedy teorie, která proběhla včera. Dnes byla na pořadu dne akce. Dostal jsem kombinézu, brýle, přilbu, výškoměr a samozřejmě dvojici padáků v jednom obalu. Když jsme nastoupili do letadla a to začalo nabírat výšku, začal jsem si uvědomovat, že už se jde vážně na věc. Otevření dveří a po kolegovi přišla řada i na mě. Postavil jsem se do dveří a radši se nedíval dolů. Pěkně na horizont, někam do mraků. Lehké poklepání na rameno a skáču.

A padám. Panebože, padám… Počítat, musím počítat, 121, 122, 124. Rychlý pohled nahoru a super, padák tam je, tvar odpovídá. Tak jde se na to. Musím najít řidičky. Jsou nahoře, takové žluté. Ale nic žlutého nevidím. Sakra, kde to je? Jsou tam, ale mají černou barvu, takže je chytám obě a odbrzďuji. Ve sluchátkách slyším "žlutý 90 doleva". Žlutý jsem já, takže tahám za levou řidičku a zatáčím. Jde to celkem v pohodě. Zkouším si pár obratů, je to celkem zábava. Padák se otáčí, ale zdá se, že se moc z místa nehýbu. Zkontroluji výšku. Už je to skoro 500, jdeme přistát. Tak doprava a letím.

Plán byl takový, že u cesty s keři budu někde ve výšce 300 m, jsem tam, mám 400 m. Moc brzo. Takže trochu doleva, aby byla cesta delší. Tak a teď doprava a zase doprava a jdeme na to. Hlavně nestáhnout řidičky moc brzo, takový pád z 20 metrů asi není moc super. Zem se blíží docela rychle. Ještě počkám a zatáhnu. Bohužel jsem to nestihl včas. Nohama jsem zavadil o zem a přistál vleže na asfaltce. Narazil jsem si levou nohu, poškrábal obě kolena a odřel levou ruku. Ale přežil jsem svůj první seskok.